Náměty k povídkám čerpá debutující autor z každodenního života. Právě pátek třináctého si vybral pro privátní křest svého psacího a knižního debutu Jiří Sivok, dvaadvacetiletý autor z Českých Budějovic. Vlastně i volba uváděného data, spojovaného s pověrami o smůle a tragédiích, příhodně zapadá do celkového ladění obsahu této knižní novinky, kterou jako e-knihu vydalo nakladatelství Má kniha.cz ( Knižní podobu vydalo nakladatelství Epika).
„Je to soubor povídek vzniklých za poslední asi čtyři roky, vesměs hororového ražení, místy s prvky sci-fi či fantasy, ale zařadil jsem do tohoto sborníku i tři povídky realistické. Myslím, že v žánru hororu toho na našem knižním trhu dneska moc není, tedy jmenovitě od českých autorů, takže třeba to je právě moje příležitost. A navíc mě tohle psaní vysloveně baví,“ komentuje Jirka, kterého přátelé oslovují zaběhnutou přezdívkou Olaf, tento významný mezník na poli svých spisovatelských snah. Pokud se vrátíme do jeho školních let, konkrétně do hodin češtiny, přiznává, že s gramatikou byl obvykle na štíru, zato slohové práce, u kterých byla hodnocena zejména nápaditost, ho docela bavily. Ovšem jak sám říká, nijak výrazný z řady v té době zase nevystupoval, i když do spisování se snažil fušovat už někdy od puberty. Zhruba ve čtrnácti se pokusil o fantasy román, zákonitě ovlivněný oblíbeným Tolkienem a jeho Pánem prstenů. Ale záhy došel k závěru, že si hned napoprvé ukousl příliš velké sousto. Dneska se na své první literární pokusy, tak poplatné tehdejším vzorům, dívá s nadhledem a se shovívavým úsměvem. „Četba mě nejen ovlivňovala, ale i formovala, ať už po stránce námětové nebo stylistické. Jako kluk jsem zbožňoval komiksy a jejich srozumitelnou akčnost, četl jsem hodně Vernea, Štorcha a podobné autory blízké klukovské fantazii, ale také klasiku, třeba Čapka, jehož Továrnu na absolutno považuji za bezvýhradnou špičku. Samozřejmě, že výběr knih se postupem času měnil a rozšiřoval, ale svému žánru jsem zůstal věrný.
Momentálně čtu apokalyptický román Dmitryho Glukhovského Metro 2033 a některé věci z toho mě fakt oslovují,“ říká mladičký autor, který si v další životní etapě zvolil profesi prodavače elektro, ovšem už třetím rokem studuje večerně střední školu, aby výuční list doplnil i maturitním vysvědčením. Pro tento krok hrály podle jeho slov roli dva nejdůležitější důvody: zajímá ho vývoj techniky a speciálně elektroniky a pak – rád komunikuje s lidmi: „Setkávám se se spoustou lidí, každý z nich je jiný, každý jinak vystupuje, mluví, jedná – a to je i báječná inspirace pro stavby postav v mých literárních pracích. Mimo jiné mám rád situační satiru a lehkou ironii, kterou se také snažím občas používat ve svých povídkách. Stejně jako aktuální přehled přes metalovou muziku, přes filmovou tvorbu a podobně.“ Prvním Jirkovým autorským úspěchem bylo třetí místo v celorepublikové soutěži hororů, následovalo druhé místo v literární soutěži o Jihočeskou žabku, zdramatizování jedné z povídek v Českém rozhlase, prezentace na literárním serveru Epika a v almanachu Fórum či zařazení povídek do několika kolektivních knižních sborníků. Příležitost dostal i na scéně pravidelných večerů s názvem Malé literární troufalosti, pořádaných v českobudějovické kavárně Měsíc ve dne. O takovém startu se spisovatelským novicům v minulosti ani nesnilo. Hodně mu pomohla i možnost konfrontace tvorby při setkáních Jihočeského klubu Obce spisovatelů, jehož členem se stal asi před třemi roky. Sivokův styl psaní je kombinací drsné školy, zacházející až k morbidním momentům, a poněkud zarážejícího, otevřeného vyznání v citových záležitostech. Kamarádům se Jirkovo psaní líbí, je to jejich krevní skupina včetně způsobu vyjadřování a pohledu na okolní dění – je to pro ně prostě „in“. Ani Jirkově přítelkyni není děj a styl jeho povídek vzdálený – otázkou prý je, zda by se jí líbily, kdyby nevěděla, že je napsal on. Na reakci ostatních je mladý autor docela zvědavý, i když o dílčích povídkách nejednou diskutoval i se svými staršími kolegy z literárních kruhů. A mnohé rady mu budou platné i při dalším chystaném projektu, jímž má být novela s hororovým námětem. „Občas je mi vytýkán až surrealistický popis některých hrůzných scén, ale zdá se vám, že kolem nás je málo hrůz, tragédií, krve a slz? Stačí jen poslouchat zprávy nebo vzít do rukou noviny,“ obhajuje svůj styl mladý autor a dodává: „Chtěl bych ještě ke svému prvnímu samostatnému knižnímu titulu dodat, že mi s jeho realizací hodně pomáhali kamarádi a také kolegové z Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Ilustrace vytvořila Iva Chlumáková a obálku kamarád Jan Novák a já doufám, že se čtenářům budou líbit tak, jako mně.“
